Simona Š.: Jsem moc rada, ze jsem mohla byt s vami. Bylo mi moc prijemne. Citila jsem se jako doma. Trochu me mrzi, ze uz to skoncilo, ale na druhou stranu se tesim na dalsi setkani s vami. Lido a Dado, Verim, ze to je krasny spolu takhle zit v blizkosti a tvorit. Jsem moc rada, ze jsem vas poznala a moc dekuju, ze me tim zivotem provazite, kdyz si nevim rady. Ani nevite jak jsem vam za to vdecna. Je to pro me velice cenny, ze jsem mohla poznat takove lidi jako jste vy. Jste soucasti meho zivota. Moc se mi libi co delate pro sebe a pro druhe. Je to tu na zemi opravdu potrebne. Preju vam at se vam v zivote dari a at posbirate co nejvice zkusenosti, ktere vam pomohou k tomu jit dal a dal. Na videnou. Simca :)

Jiří D.: Mam moc hezké zážitky z celého přechodového rituálu a děkuji za doprovod Lído Dádo. At už to je akční cesta na horu Lovoš, Dády hezké hraní na kytaru,Lídy mluvené meditace,švitoření holek v kuchyni, vše bylo fajn:-). Přepadla mě únava v průběhu dnů, ale to nic nemění na přínosu který jsem s Vámi zažil. Děkuji Jano F, Simčo Jano Š. Brzy na viděnou, a vše dobré v Novém roce přeje Jiří

Jana F.: Jana F.: Když jsem si doma balila kufr, hlavou se mě honily myšlenky, kam to jedu a co mě tam asi čeká. Mnohé scénáře, vykonstruované v hlavě, byly varovné. Zvládnu to tam? Neudělá se mě tam třeba špatně? Nebude nás tam Lída někde honit po túrách, když mám bolavou kyčel? Bude mě místo spacáku stačit jen deka? A jaká témata tam budeme vlastně otevírat?
Do auta k Jirkovi jsem sedala se smíšenými pocity.
Po dojetí na místo jsem byla příjemně překvapena. Žádný opuštěný, nevytopený dům. Ale plně funkční, příjemně zařízený dům. Polovina obav byla rázem pryč. A já se začala postupně těšit na to, co mě zde čeká.
První večer jsme všichni ztrávili v písních a postupném zabydlování se. Byl to příjemný, postupný rozjezd.
Druhý den dopoledne jsme meditovali o hloubce duše. Mám meditace moc ráda. Zapisují se mě hluboko do mysli a dávají mě strašně moc.
Poté jsme si každý rozlouskl svůj ořech. Bohužel, jsem si nenapsala, co že jsem to chtěla rozlousknout, mám nějaké varianty, ale nejsem si jistá.
Po obědě jsme měli strávit několik hodin venku. Nejdříve to vypadalo jako příjemná procházka přírodou. Ale postupně se procházka změnila na cestu životem. Potkávala jsem překážky, strachy, obavy a překonávala jsem je. Cestou zpět jsem potkala radost a sebevědomý pocit, že jsem to dala a ještě na jedničku! A to je vážně dobrý pocit.
Večer byla další meditace, kde jsme rekapitulovali uplynulý rok a dívali se na rok nastávající. Dokonce jsme ho i kreslili. Bylo příjemné zhodnotit si, co vše zůstalo za mnou. A uvědomit si, jak moc chci, aby to všechno za mnou opravdu zůstalo. A vypíchnout si i těch pár okamžiků, při kterých jsem se usmála při vzpomínce na ně. A ty, si zopakovat.
A to už byla půlnoc. Šli jsme si připít. Možná se to bude zdát malicherné, ale oceňuji, že jsem si mohla připít Šampaňským. Ostatní volili vodu a dětský šampus. Představa, že bych měla i já do nového roku vykročit s něčím "nepravým", mě dost ničila. Proto velmi děkuji, že jsme i v tomto, mohli volit každý podle sebe.
Již v novém roce jsme vypouštěli k vesmíru svá přání napsaná na lampiony štěstí. Dělala jsem něco takového poprvé a moc mě to bavilo. Pro mne to byl vrcholný zážitek dne. Lepší, než ohňostroje okolo. Byla to činnost, tvořivost a duchovní záměr najednou.
A to už jsme se ocitli v novém roce. Přivítali jsme ho zpěvem písní a manter. Lída měla narozeniny, obdarovala nás každého kytičkou a my jí přáli vše, co se jen dá přát.
Dopoledne uteklo velmi rychle a tak jsem se ujala vaření čočky. Je to zvyk, na kterém mě záleží. Je to jiné, vařit pro skupinu lidí, kde člověk nezná jejich preference. Ale i zde pro mě bylo ponaučení. Nebát se dělat věci po svém. Přece, když chutná mě, tak proč by to nechutnalo ostatním?
Po obědě jsme chvíli rozjímali nad vybojovaným pokladem ze včerejšího dne. Přemýšleli jsme, co nám připomíná a jak by se tato evokace dala zařadit do našeho života. Poté jsme si rozdali malé dárečky. Myslím, že si každý vybral ten, který mu opravdu patřil. Alespoň já jsem cítila, že bych neměnila.
Odpoledne a večer byl ve znamení společenské hry na základě Enneagramu. Byla to hra o našich zkušenostech, postojích k životu a uvědomění si některých situací a hodnot. Mě při této hře dosti rušilo to, že znám princip enneagramu, podle kterého byly sestavovány otázky, takže jsem měla tendenci každou otázku hnedka zařazovat pod enneagramový typ a posléze i podtyp. Spíše než odpovědmi ostatních jsem se zabývala zařazováním ostatních spoluhráčů do typů, dle jejich odpovědí. Hra byla také velice dlouhá.
Poslední den jsme otevřeli rozjímáním na téma vděčnost. Leželi jsme v meditačním klidu a poslouchali. Možná proto, že mě u toho neběžela žádná obrazotvornost, měla jsem naprosto vypnuto. Lídin hlas byl jen kulisa, kterou jsem slyšela jen přetrhávaně. Prý to nevadí, může to tak být.
Velice jsem si užila společné vaření čočkové polévky. Bylo to zábavné. Do té doby pocit, který jsem s vařením moc nespojovala.
Po občerstvení jsme zpívali indiánské písně. Pak následovala procházka v čerstvě zasněženém okolí.
A již byl čas loučení. Na shledanou jsme si řekli opět písní.
Odjížděla jsem s podivuhodným klidem a pocitem naprostého vyprázdnění. Vím, že by na tomto místě měla zaznít věta, jak jsem byla naplněna a nabita novými zážitky, ale takhle to neřeknu. Naopak. Byla jsem prázdná. Taková vyčištěná od všech usazenin a nánosů.
Až druhý den, kdy už jsem byla doma a v obvyklém provozu, jsem si uvědomila, že se mé prvotní scénáře na tomto semináři opravdu objevily. Musela jsem se několikrát překonat, abych zvládla to, co jsem měla udělat. Deka mě v noci nestačila. A na túru jsme také šli. Ale, teď zpětně jsem se jen divila, jak jsem se mohla zabývat takovými malichernostmi.
Jen jediná poznámka. Potřebovala bych více záznamů z toho, co se tam dělo. A co bylo nějak zaznamenáno hned. Zápisky, obrázky, podklady. Vracím se k tomu pak zpětně a pomáhá mě to šlapat po vykročené cestě. Pro mě je například hodně užitečná taková ta kniha, svázaná z podkladů, kterou jsme dostali na konci semináře Celistvosti.
Díky za přechodový rituál. Jana