Klientka po dvouleté terapii, vstouila do Slunečního větru ve svých 58 letech s diagnostikovanou závislostí a invalidním důchodem na deprese. 

L.Ř.: Zhodnocení mého vývoje po docházení na individuální a skupinové terapie.

Celkově cítím, že jsem víc schopná žít sama za sebe, mít radost ze života a nebrat vše tak vážně a tragicky a definitivně.

Co jsem si uvědomila, na čem pracuji a k čemu mám víc síly:
- Že pocity mě nemusí ovládat, že se mohu postavit mimo ně, že jsou to informace, a tak je mohu využívat. Naučila jsem se postupy, jak s nimi pracovat a jak je ovládat v krizových situacích.
- Že své zdroje síly si musím hlídat a stále je doplňovat a být opatrná na jejich úbytek. Učím se poznávat své zdroje a své vysavače energie (těm se vyhýbat):
  Zdroje: příroda – Slunce, Voda, Vzduch (dech), rostliny, zvířata, děti, barvy, malování, psaní, hudba, zpěv, pohyb, tanec, cvičení.
  Vysavače: stres, spěch, snaha zavděčit se, snaha být perfektní, srovnávání s ostatními. Bere mi to radost ze života, z tvoření, z práce. Sotva ucítím náznak (na prsou, v hlavě-panika, na šíji), uvědomím si nesmyslnost a že mě ovládá ego; zpomalím, nemusí být všechno hned a dokonale.

- Uvědomila jsem si a připustila své závislosti a to, jak mě svazují a berou mi energii:
   Na mamince – pracuji na odpoutávání se a dávání prostoru sobě i jí (omezila jsem vaření, více času trávím mimo domov, hledám jiné bydlení na část týdne).
    Na práci – to souvisí s potřebou uznání, na tom, abych něco znamenala, aby mě někdo potřeboval. Opakovaně jsem se vracela do starých kolejí, snažila jsem se přidávat si práci, ale vždy to skončilo vyčerpáním. Teď už si udržuji přesný čas v práci, smířila jsem se s tím, že to tak je.
    Získala jsem velký respekt k práškům a vnímám jejích nebezpečnost a škodlivost při nadužívání.
Uvědomila jsem si, že svůj život si tvořím sama tím, čemu dávám důležitost a pozornost. Učím se měnit zaběhlé způsoby myšlení, pozorování, vnímání, hodnocení.