Když narodí se maličký,
dar vidění má pod víčky,
dar slyšení má v něžném oušku,
dar doteků má v prstíčkách,
dar chuti pozná v prvním doušku,
dar vůně v jarních kytičkách.
Maminko, ty k těm darům vkrátku
dar řeči přidáš nemluvňátku.

Zázrak zrození života patří v životě každého z nás k nejposvátnějším
a nejsilnějším okamžikům. A pro většinu z nás je i událostí radostnou
a toužebně očekávanou.

Jsou ovšem situace, kdy ona předpokládaná radost, úleva a štěstí jaksi vyprchávají – nebo se dokonce nedostaví vůbec; a to u těch, u nichž se podobně příznivé pocity jaksi automaticky očekávají – tedy u maminek.

Většina žen vnímá jako zásadní milník mateřství porod – ten je zcela zákonitě často spjat s obavami a nejistotou (nejen u prvorodiček). O to více pak může být žena zaskočena potížemi, které se objeví až po porodu, mnohdy dokonce nikoliv bezprostředně po něm, ale s časovým odstupem třeba v řádu měsíců.

Běžné vyčerpání související s porodem a následně s náročnou péčí
o miminko může někdy i nepozorovaně přerůst v obtíže, jež – pokud jim není včas věnována náležitá pozornost – mohou mít velmi závažný
a nepříznivý dopad jak na ženu, tak na dítě či partnera.

Oficální medicína v této souvislosti hovoří o pojmech poporodní blues, poporodní deprese a poporodní (laktační) psychóza. Uvedené stavy se liší délkou svého trvání, škálou a mírou intenzity svých projevů.

Poporodní blues 

je nejslabší formou poporodní deprese. Obvykle se objevuje první až třetí den po porodu a projevuje se plačtivostí, podrážděností, nespavostí, změnami nálad a pocity zranitelnosti či ohrožení. Toto „blues“ může trvat několik týdnů. Odhaduje se, že jej zažívá 50 – 80% matek.

Poporodní deprese 

je více ochromující a vysilující stav než „poporodní blues“. Ženy v tomto stavu trpí malomyslností, plačtivostí, pocity nedostatečnosti, viny, úzkostmi, podrážděností a únavou. Mezi fyzické příznaky patří bolesti hlavy, pocit necitlivosti, ztuhlosti či strnulosti, bolest na hrudi
a hyperventilace. Žena s poporodní depresí může ve vztahu ke svému dítěti zažívat rozpolcené, ambivalentní, negativní či lhostejné pocity, pocit nezájmu. Rovněž se může projevovat nepříznivý vliv na vzájemnou vazbu mezi matkou a dítětem.

Oficiální medicínská věda uvádí, že tento syndrom dosud nebyl dostatečně definován a ani podroben náležitým studiím – lékaři zároveň přiznávají, že v důsledku této skutečnosti zde dochází k rozporu mezi počtem hlášených případů této poruchy a skutečným množstvím postižených žen. Odhady výskytu poporodní deprese se pohybují mezi 3 až 20 procenty porodů. Deprese může propuknout kdykoliv v období prvních šesti měsíců
po porodu a může trvat řadu měsíců nebo dokonce rok. 

Poporodní psychóza 

je poměrně vzácná porucha. Mezi její příznaky patří extrémní zmatenost, únava, neklid, změny nálady, pocity beznaděje
a studu, halucinace, zrychlení mluvy či manické projevy. Studie dokládají, že tato porucha se váže pouze k jednomu z tisíce porodů.

Pozoruhodné je, že psychické obtíže se v souvislosti narozením dítěte nemusejí objevovat pouze u žen – matek, ale rovněž i u mužů – otců.
I zde se můžeme setkat s pojmem poporodní deprese.

Ať už jsou duševní obtíže u „novopečených rodičů“ jakéhokoliv charakteru, nezávisle na jejich příčině či spouštěči, vždy je důležité věnovat jim pozornost a hledat cestu k jejich řešení.

Někdy to může být obtížné, protože žena stižená těmito problémy se za své pocity a způsob prožívání stydí, vnímá je jako nepatřičné a rovněž jako součást svého „selhání“. I tento postoj je však součástí klinického obarazu poporodní deprese.

Z toho plyne, že osvěta v souvislosti s mateřstvím by měla klást důraz nejen na přípravu k rodičovství, těhotenství a následný porod, ale všichni nastávající rodiče by měli mít dostatek informací i o období po porodu následujícím – včetně možného dopadu na psychické zdraví.

Řešení daného stavu je možno hledat za pomoci odborníků z oblasti péče
o duševní zdraví. Nezanedbatelná je pro člověka pociťujícího některé
z uvedených obtíží i pochopení, podpora, láska a tolerance ze strany nejbližšího okolí.

Klasická psychiatrie nabízí v této souvislosti zásah prostřednictvím psychofarmak – zde je však třeba mít na zřeteli i vedlejší účinky léků
a jejich dopad např. na možnost kojení. Osvědčuje se rovněž psychoterapie.

Naše centum Sluneční vítr v této souvislosti nabízí možnost využití kombinace klasických a alternativních terapeutických technik a má
s jejich aplikací velmi dobré zkušenosti. Pomáhá tak rodičům, kterým radost z jejich daru momentálně zakalila šeď a bolest duševní nerovnováhy, znovu nalézt cestu k harmonii a obnovit pocit životního štěstí. Protože když narodí se maličký, je to dar...

Drahomíra Klepalová