Celostní medicína
Celostní medicína odkrývá postoj k sobě samému. Uznává mikrokosmos v nás, principy, cykly, vlastnosti každé buňky. Je to vlastně trojrozměrný pohled na člověka – jeden úhel pohledu je tělo, druhý duše, třetí čas.
Termín celostní zavedl berlínský psychoanalytik Friedricha Perls, který měl s tímto způsobem léčení dobré zkušenosti. Vychází z názoru, že představy, pocity a činy souvisejí s celou osobností.
Již v dětství může docházet k zablokování jistých reakcí. Tak začínají být některé potřeby neuspokojené.
Na problémy je třeba se dívat z několika úrovní:
První úroveň: základní – fyzické tělo. Projevy: příznaky, bolesti, známky nemoci. Na této úrovni pracuje se všemi přístupy klasická medicína.
Druhá úroveň: energetická, regulační. Zde pracují léčitelé, homeopati a bylinkáři.
Třetí úroveň: psychická – stav mysli, vědomí i podvědomí. Zde se pracuje
s psychosomatikou. Blok na této úrovni se projevuje v první úrovni jako příznak. Logicky z toho vyplývá, že je třeba pracovat s odblokováním na této úrovni, aby se jen nepotlačily fyzické příznaky, jako k tomu dochází prostřednictvím medikace.
Čtvrtá úroveň: duchovní – nedefinovatelná, pojmenovává se různě. Víra tvá, Bůh, vesmír, karma (dr. Foučková), miasma (homeopatický pohled), dědičné dispozice.
Přímo se nabízí otázky: Kde se tedy může nacházet příčina nemoci, na které úrovni po ní pátrat? Je vůbec k nalezení, je možné ji odstranit?
Celostní medicína k příčinám přistupuje jako
k vnitřnímu rozporu mezi tělem a duší.
Povšechně jsme navyknutí dívat se na nemoci
z pohledu klasické medicíny. Jsme nemocní, máme problém a chodíme k praktickému lékaři, konzumujeme rozmanité léky, podstupujeme vyšetření, navštěvujeme specialisty - a zjišťujeme, že jsme stále nemocní. Problémy rostou a nemoc se chronizuje.
Za kratší či delší dobu nám začíná docházet, že tady něco nehraje, a přebíráme svoje zdraví do vlastních rukou – vrhneme se do makrobiotiky, jógy, sháníme literaturu, pořizujeme si všelijaké přípravky, zažíváme návrat k bylinkám, začínáme obíhat léčitele, upřednostňujeme přírodní léčebné metody,…
Základní předpoklad úzdravy je aktivní účast pacienta na změně životního stylu a postoje k sobě samému. Měli bychom se snažit o udržení svého zdraví, a ne se začít léčit až se vstupem do ordinace. Existuje hodně možností, jak se o sebe starat a jak o sebe pečovat, a je jen na nás, kterou možnost si vybereme.
Nemoc není nic, na co bychom se měli dívat negativně, není to nic, co musí být odstraněno. Příčina je totiž skrytá jinde. Proto bychom se měli na každý příznak nemoci dívat jako na pozitivní aspekt, protože nás upozorňuje na to, že něco děláme špatně. Musíme tedy léčit příčiny, a ne pouhé příznaky.
Klasická medicína je alopatická, tedy léčba proti. Něco nás bolí, dostaneme proti bolesti lék; na teplotu dostaneme lék proti teplotě. Taková léčba nikde nekončí, protože každý lék má vedlejší účinky, které jinde něco znerovnovážní. A z návštěvy lékařů je potom začarovaný kruh. Jako pacientům nám je po čase ještě hůře, než když jsme začali obíhat lékaře. Není nám dobře na těle ani na duši. Ztrácíme víru
v uzdravení a přijímáme přesvědčení, že není jiné cesty, než nadále (či donekonečna) „obíhat“ lékaře. Tímto způsobem se ale narušují samoléčebné schopnosti, které každý z nás má.
Je totiž nutné dodat energii, zharmonizovat energetický systém, aby proces úzdravy mohl být doveden do zdárného konce.
Je velká spousta účinných alternativních postupů, využívaných po celá tisíciletí, které se zahrnují pod pojem celostní medicína. Je to např. čínská medicína, homeopatie, detoxikační medicína, reflexní terapie, ajurvéda,… Pomocí celostní medicíny lze udravit i nemoci, které považuje klasická medicína za nevyléčitelné. Ruku v ruce se přitom léčí tělo, mysl i duše. Je třeba odhalit všechny souvislosti spojené se zrodem nemoci (rodinné zázemí, problémové vztahy, stresy,..). Nemoci vznikají našim chybným postojem, a pokud tento postoj napravíme a nezavdáme další příčinu ke vzniku nerovnováhy, nemoc se nevrací. Základním předpokladem pro úspěšnou léčbu je naše aktivní spolupráce.